22. PŘÍBĚH

Maminko, támhleten pán mi říkal, že náš dědeček je nejstarší muž z vesnice.. je to pravda? Ano synku je to tak,ani sama nevím kolik mu je let, nikdy se mi nesvěřil, ale běž to zkusit sám, třeba budeš mít štěstí a tobě to řekne. Mladík přišel k malé chajdě z rákosu, na prahu chajdu ležela kočka, a spokojeně předla. "Dědecku!!" jsi doma ? No tak Dědooo! Na tož nějaký pán vyjde z chajdy a ptá se kdo mě volá? To jsem já dědečku Daniel. Jo ahá měl jsi jít rovnou dál a nehulákat tady po vesnici.Co máš na srdci Danieli? Daniel dychtivě řekl. Pan řezník mi řekl, že jsi nejstarší pán téhle vesnice,je to pravda? Dědeček se divně pousmál a praví "Ano je to tak." Proč to potřebuješ vědět? Daniel začal šoupat nohama a přitom potichu říkat já, jen tak,to víš, no, kolik ti je vůbec roků? Dědeček se zprva zasmál,potom zamračil a pověděl pojď dál a usaď se tady na židli já donesu něco k pití, myslím, že tohle povídání bude na dlouho.

Dědeček se vrátil zpátky se dvěmi sklenicemi průzračně čisté vody se slovy, "Danieli sám ani pořádně nevím kolik mi je let. Paměť mi už vynechává, ale pokud se moje zářezy támhle v tom kmeni kde jsem na každé svoje narozeniny jeden přidal nemýlí, tak je mi už 682 Roků. Daniel upustil sklenici na zem, a velice se rozesmál. Dědo, nedělej si ze mě srandu. Děda se, ale vůbec nesmál, spíše byl smutný. Nedělám srandu Danieli, a ani ty by jsi z toho srandu mít neměl. Sám nevíš, jaké je to ztratit nejlepší přátele přežít svoji vlastní rodinu, děti i vnoučata. Děda si popotáhl a napil se ze sklenice aby to zamaskoval. Daniel, jenž to stále nemohl pochopit se zeptal "Jak je to možné?"Jo synku ,čekal jsem že se na to zeptáš a proto jsem přinesl sklenice s vodou. Povím ti to,jak je to možné, ale musíš mi slíbit dvě věci, že to nikomu nepovíš. Nikomu jsem to ještě neřekl, tak to prosím dodrž. Druhou věcí je ta ,že mě v průběhu povídání nebudeš přerušovat a zeptáš se na konci jen na pár věcí..:..Slibuji dědečku, ale už prosím začni nemohu se dočkat.

Kdysi dávno zde na této zemi, tak jako teďka žili stejné národy, stejní lidé , jako například Tsurané, Elfové, Trpaslíci, ale byla tu ještě jedna rasa , která ale už vymřela. Jmenovali se "Az Ragni" a říkali si něco jako posvátní, nebo tak nějak. Nikdo nesměl vstoupit v té době na jejich území,hodně si ho vážili a říkali, že pohani jako my tam nesmíme vstoupit. V té době naše království bylo velice silné, a mělo hranice společné s posvátnými. Dnes od jejich území nás dělí území tsuranů. Daniel poskočil na židli a prakticky vykřikl a žijí tam ještě dodnes?? Danieli říkal jsem ti, že ti to povím jenom pokud mi nebudeš skákat do řeči.Daniel se začervenal a omluvil se.Tak kde jsem to skončil.Jo už vím dneska opravdu tam jsou tsurané. A k té tvojí otázce, jestli tam ještě jsou posvátní dodnes. Ne už nejsou. Tehdejší králové je nechali povraždit. Asi bych ti měl říct více věci z historie, co se stalo. Posvátným se v té době opravdu hodně dařilo. Úroda jim vyrůstala přímo před očima, ale nebyla to ledajaká úroda, byly to ty největší a nejchutnější plody v obrovském množství. A to sousednímu království nelíbilo a řekli si , že oni taky musí mít takovou úrodu, a zabrali si část území posvátných, kde začali pěstovat své obiloviny. Posvátní je zprva chtěli vyhnat, ale nakonec tam tamějšího krále nechali obhospodařovat jeho políčka.Věděli že nikdy nebudou mít stejnou úrodu jako oni,posvátní.A tak za rok,posvátní měli zase velkou krásnou úrodu kdežto v té době náš král tu samou jako na našem území. Posvátní neměli žádnou armádu, nedováželi žádné železo, nezbrojili, necvičili, a náš král se rozhodl si tu zemi zotročit. Neměl to dělat, opravdu to neměl dělat. V té době jsem obdělával jedno pole právě na území posvátných. Když náš král začal zbrojit. Jo v té obě jsme byli opravdu mocní, Elfové ani Trpaslíci nám nesahali ani po kotníky. Ale to, co náš král udělal to naši rasu poskvrnilo navždy. Takovou chybu, už si nesmažeme. A v životě ji nikdy nenapravíme. Jak jsme táhli na Az Ragni tak jsme plenili, ničili, kradli. Ale u prvního hradu nás čekal posel posvátných a řekl "Odejděte,dokud můžete". Neposlechli, jsme útočili, jsme dále. Ale u jedné z vesnice, kde stála mohyla, a nádherný chrám, snad jediný v téhle zemi. Jsme narazili. Z chrámu vyšel mnich v ruce třímal knihu mávl rukou a polovina naší armády padla k zemi mrtva. Co se dělo dál, se ani neptej synku. A na takové věci jsi ještě mladý. Ale povím ti, jak jsem vlastně dokázal přežít takovou dobu. Jak jsem byl rekrutovaný do dalšího pluku, víš synku v té době byla povinna domoobrana. Tak se stala nevídaná věc. Při jedné noci jak jsme plenili další vesnici posvátných, jsem zachránil jednu ženu od znásilnění. Náš velící mě nechal potrestat, prý že kazím morálku mužstva"pche", zbili mě tak, že jsme měl zlámané žebra a propíchnutou pravou plíci, věděl jsem, že do rána zemřu. Ale v té noci přišel zase mnich a poslal celou naši armádu do pekel. Ale mě nechal žít. Nechal mě žít a uzdravil mě, a řekl "Tohle by se nikdy nemuselo stát, kdyby se všichni chovali, tak čestně jako ty" Děkuji že jste nám pomohl. Od té doby jsem se uchýlil, zde na toto místo a do války jsem se už nedostal.Od té doby se mě mnich vyléčil jsem netrpěl žádnou nemocí,ani jsem se nikdy nezranil.A žiji dodnes.

Tak synku teďka víš proč tu ještě jsem. Ale dědo a co se stalo potom s vaším královstvím? Proč jsme teďka jenom malé a chudé království?Chceš to opravdu vědět?zeptal se s povzdechem děda. Ano dědo,prosím.Nuže dobrá,bude to další dlouhé povídání.

Stáhli jsme se z boje a nechali jsme posvátné být a nechali jsme je dále si obdělávat svoje políčka. Ale Tsurané ze severu si všimli, že jsme strašně oslabení a sebrali nám velkou část území,právě tu která sousedila se Az Ragni. Posvátní si mysleli, jak pochodovala armáda skrz e území, že chceme zase zaútočit, a tak po zabrání toho území zaútočili na armádu tsuranů. Výsledek byl stejný jako u nás.Ach,ale tohle se nemělo stát, nikdy,mnichovi jenž ovládal knihu se zachtělo více a tak napadl okolní země a začal je sužovat. Elfská Královna proto svolal sněm všech králů,aby se domluvili, co bude dělat…rozhodli se spolčit,zaútočit a tuto tyranii jednou provždy skoncovat. Armáda statisíců vojáku,jezdců,pochodovala na Az Ragni. A co synku co myslíš že se stalo… Nevím dědo, Mnich je zničil? Bohužel ano, největší tragédi lidstva. A zavinilo ji naše království. Ale dědečku proč teda posvátní už nežijí i dnes?Kdyby nebylo Valherů, nežili bychom,vůdce Valherů chytře ukradl knihu.Nakonec se rozhodl že ji zničí. Kniha měla celkem 48 stran, každou vytrhl, rozdělil každé rase 3 strany to znamená, že 42 stran se rozdělilo mezi jednotlivé rasy, a národy. A šest si nechal sám on, pro případ že by se někdo zmocnil všech.

Tak synku a teďka víš jak to všechno bylo.Můžeš mít na mě dneska poslední otázku jsem už hodně unavený.Daniel se zamyslel a zeptal se Jak se tak kniha jmenovala?

Kniha neměla jméno,ale někdo ji začal říkat kniha povznesených,nebo kniha jenž život dává a i bere.Každá stránka měla svůj název a já dokonce vím jaké a i možná která rasa kterou stránku má schovanou.

Tak a teď už upaluj a ne že něco někomu řekneš,tohle jsem ještě nikomu nikdy neřekl.

Cíl : předměty budou roztroušeny mezi vedení a po 14 dnech ve věku se začne útočit a začne boj o předměty. Aliance, která první zkompletuje všechny předměty vyhrává věk.

Autor : Lancelot